Co hrozného se stane, když 17 % žen zůstane bezdětných? Nějak jsem nepochopila, za koho vlastně mluvíte. Pořád používáte množné číslo, nám, my, atd.

Samostatnost neznamená zašít ponožku, možná ji umět vyrobit, ale spravit?

Tak ještě jednou děkuji všem za plodnou diskuzi. Děkuji všem s kritickými poznámkami, dokonce i těm s tím agresivnějším přístupem.

Děkuji všem, co můj článek pochopili, aniž by v něm shledávali nějaké osobní výpady. Mnoho z diskutujících si do něj projikovalo to své. Což se u tak citlivého tématu dá očekávat.

Všem bez rozdílu přeji šťastný život, ať už s dětmi nebo bez dětí.

vy si to neodpustíte...ten pokus o vyjasnění, že blbej je čtenář.

Nechcete mi vysvětlit moji projekci? Děti mám (vlastní a dokonce i nevlastní), jsem velmi ráda, že je mám...a přesto si myslím, že je to každého soukromá věc a na moralizování má právo snad jen nějaká vyšší autorita. Ta projekce je tedy kde??

Milá Lucko, opravdu hodně jsem nad vaším článkem přemýšlela. Nejprve mi dovolte gratulovat - zřejmě jste našla smysl života a plně se realizujete v mateřství. To je hezké a chválihodné. Ale pokud tomu dobře rozumím, vy také argumentujete s tím že mateřství je jakousi přirozenou metou každé ženy. O tom se dá jistě polemizovat - ale jak k tomu propána přijdou muži? K lidské rozmnožování je přece zapotřebí DVOU, a to znamená že muži i ženy jsou si v reprodukci naprosto rovni - a vidíte nikdo se nám tu nerozčiluje nad tím že mnozí muži nevidí v otcovství smysl zivota. Představte si, že jsou na světě skvělí tatínkové a báječné maminky a také jedinci obojího pohlaví kteří hledají smysl života jinde. Nebo budete vyčítat třeba takovému Beethovenovi že místo dělání dětí psal symfonie - myslíte že svou hudbou dal společnosti málo? A co třeba řeholnice? Jistě se nedomníváte že vstupují do kláštera z lenosti nebo rozmazlenosti. Nikoliv, jejich životní poslání je prostě jinde a odepření mateřství pro ně může být velkou obětí.

Vidíte, vy nám bezdětným vyčítáte nedostatek pokory. Zamyslele se nad tím a pokorně přiznejte že každý člověk je jiný. A to že se cítí jinak než vy ještě neznamená že je horší.

Milá Pavlo, děkuji za příspěvek i za gratulaci. Ano, nebudu popírat, že jsem šťastnou matkou mnoha ratolestí. Ale také byly doby, kdy jsem jí nebyla a měla jsem jen mlhavé tušení o světě, který byl za těmi zavřenými dveřmi.

Co se týká mužů - doporučuji v perexu článku přečíst si článek v Lidovkách - ono to s tím souvisí - jde plošně o devalvaci výchovy - tedy jak dívek, tak chlapců. V našich končinách to ještě není tak markantní jako směrem na západ. Takže ano, i muži se přestávají hrnout do plození dětí a v jednom z mých diskuzních příspěvků popisuji, že v okolí vnímám dost dívek, které by rodinu chtěly, ale jaksi není s kým. Pokud tedy netouží po svobodném mateřství. Beethovenovi nic vyčítat nebudu - leč není to úplně příklad typického běžného zdravého muže, který se dobrovolně vzdal otcovství - pokud vím, po dětech toužil, ale jaksi vzhledem k frustraci z hluchoty, poněkud výbušné povaze a také psychickým problémům, nebyl schopen navazovat téměř žádné sociální vazby.

Nikde v článku neupírám komukoliv právo se rozhodovat dle svého.

A už vůbec nevyčítám v článku vám, bezdětným, nedostatek pokory - je zvláštní, jak lidé dokáží vyčíst z textu i to, co tam není. Vyčítám nedostatek pokory plošně civilizaci, sebe nevyjímaje. Nedostatek pokory směrem k přírodě a nakonec k sobě samým.

Článek byl směřován především k lidem, kteří nevěnují svůj čas svým dětem, poskytují jim materiální ráj, aniž by dbali na duši. Vídám mnoho bezprizorních vrstevníků svých dětí, kteří "nepatří nikam", neví co se sebou, propadají se do prázdna. Těžko pak po nich žádat, aby si budovali kvalitní život a stali se super rodiči.

A na závěr se budu opakovat, ale netuším, kde jste vyčetla, že když je někdo dobrovolně bezdětný, je pro mne horším člověkem.

Dovolila jsem si pouze postesknout, že je smutné, že určité procento žen propadne tomu pomíjivému a mnohdy již pozdě lituje svého rozhodnutí, neb na sklonku žití přehodnotí bolestně svou nevratnou ztrátu. A současná konzumní doba tomu napomáhá.

Nedá se nic dělat, s rostoucím počtem dobrovolněbezdětných či s rostoucím počtem těch, kteří se nebojí přiznat, že nechtějíděti, o toto téma stoupá zájem a kde kdo se na něm chce přiživit.

Naneštěstí pro čtenáře, zejména, pro které je námět něčímnovým, se pak z pravidla dočtou o tom, jaká je ve společnosti chována zášťvůči dobrovolně bezdětným na místo toho, aby jim někdo ukázal nestranný pohledbez znečištění emocí samotného autora.

Pak jsou v podstatě všechny tyto články jak přeskopírák. Stále dokola vylévání zášti, ignorantství a tak dále. Jako by sidoslova autoři těchto článků stěžovali: nejsem dostatečně vyzrálý/á, abych dokázal/apřijmout i jiný životní postoj, než je můj vlastní nebo ten, který vespolečnosti převládá. Pak to dopadá tak, že se na internetu objevují texty, v kterýchsi vylijí svá srdíčka, namísto toho, aby se snažili o tvorbu s reálnou přidanouhodnotou.

Pokud stojíte o nezaujatý pohled bez zášti, o článek, v kterémnebudou shazovány, ale naopak respektovány obě skupiny, doporučuji se podívatsem:

http://blogjinak.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=22&Itemid=146

Pokud je uvádění odkazův rozporu s pravidly, pak se omlouvám a klidně odkaz vymažte, nicméněsi myslím, že je vhodné ukázat i nezaujatý náhled na stále častěji seobjevující téma.

No, tak jste to všem vysvětlila, ba možná i nandala! Trochu to připomíná úderný projev na sjezdu švadlen z minulého století...

A na mnoho podstatného jste zapomněla...ale to se na tak malý prostor nevejde. Tak až příště...

Těžko mohu dělat něco s tím, že vám to připomíná úderný projev. Váš boj...

Mě zase udivuje, že se stále najdou lidi, kteří mají potřebu mluvit jiným do života..

To bylo, je ... a bude. Svět by se přestal točit, bez majitelů pravdy.

Tak se mi po pročtení těch diskuzí s autorkou článku nějak zdá, že jedinou láskyplnou společností, naplňující posvátný odkaz mateřství, milující své děti, s dobrými výchovnými vzory a pohrdáním povrchními statky, je - dle počtu matek a potomků - naše stará dobrá rómská menšina.

Učme se od nich!

No, tak to by se od nich měl učit stát. Když je to dnes tak, že většina si musí na děti nejdřív vydělat, a potom stejně pocítí úbytek volných prostředků, tak to ti Rómové mají přesně naopak: čím víc dětí, tím líp se mají.

Já bych to vzal z kapku jiného pohledu. Je nás 7 miliard a podle výhledů to světově bude ještě chvíli stoupat a pak nastoupí trend klesající. Je to přirozené. Je nás na světě dost, takže proč se množit jak králící?

Spíše mi vadí, že politici nejsou ochotni akceptovat pravidla a snaží se hledat cestičky kolem.

neřešila bych to příliš a zvlášť ne české holky. V českých vodách...si myslím, pořád fungují dvě tři kamarádky s břichem, pár pohledů do kočárku a efekt stýskání si po mateřství se dostaví. U apelu umět zalátat ponožky mi poněkud vyrazily dikobrazí ostny, neb to je to , v co se často zvrhnou argumenty mužů, kdy mají rády cosi dost ženské podřízenosti. Ale abych byla poctivá, uvedu tu svoje vnímání věci, kde vážně vidím problém. Nehezky možná, ale přesunu trochu zodpovědnosti na školství. Doba přinesla dobu cochcářství v plánech předmětů. Výsledkem výběru - i jisté potřeby doby kdysi vidět do věcí občanských, práva, atd, se na školách z plánů často vytratily dílny a třeba i nějaká ta vyšší dívčí, vaření, péče o dítě... časopisů mraky, ale ruce v akci to vážně nenahradí. Takže pokud holka není blázen do toho, jak podle internetu vařit... může v tom nějak tápat... ale nespílám tolik, řada dam minula měla služky. Výsledkem našich uvědomění a vyškrtnutí předmětů práce rukou je ale daň toho, že nám, obávám se, roste generace kluků... kteří spíš řeší účes než se nebát trochu praštit kladivem a trochu se umazat a trochu práce dotáhnout. Ale znají svá práva. Umějí se o ně bít a nakonec zjistí, že je to zábavnější než mít rodinu. Nevidím tolik problém v holkách. Klukům, co takoví nejsou, se omlouvám. Protože je mám jinak ráda a věřím, že mnozí o rodinu usilují. A celá věc je samozřejmě převelice složitá.

Tak zcela upřímně, i já se v českých vodách setkávám s mnoha dívkami, které by rády poskytly útulný domov, dítě a péči - ale jak píšete, zájem není. Celkově to je téma složité, ale předně a úhlavně založeno na výchově, jak v rodině, tak ve školách. V tom Vám dávám za pravdu, to, co ukotvuje člověka v jeho roli, je potřeba. Plošně ovšem zaostáváme za Evropou, kde je ten trend mnohem silnější.

Co se týká ponožky - je to o detailu (vy víte, že na ně trpím), ale tak jak je nakládáno s věcmi, je nakládáno i s city a emocemi, se vším - dnes se ponožka vyhodí, koupí nová - tak se dnes nakládá s lidmi, se vším - vše nabralo povrchní ráz. Získat k něčemu pouto, vážit si toho, je základem pevnosti. Takže ponožka byl jen příměr. Než něco vyhodím, pokusím se to opravit. je mi to zhůry dáno a mám mozek a moc to zvládnout. Než opustím muže/ženu - pokusím se náš vztah "opravit", je mi to zhůry dáno a mám mozek a moc to zvládnout.

Chtít touhu po dítěti po ženě, která tuto touhu prostě nemá, je totéž, jako chtít, aby vás miloval někdo, kdo vás nemiluje. Pokud se u ženy touha po dítěti nedostaví, připadá mi férovější, aby dítě radši neměla, než aby ho měla jen kvůli nějakému pocitu zodpovědnosti, či povinnosti.

Proto píši v závěru, že jedinou možností, jak vytrhnout obecně děti z z diktátu novodobého kultu povrchnosti a nevázanosti, je výchovou - láskyplnou výchovou plnou vzorů. Děti jsou plaménkem, který máme rozdmýchat, často jej ale udusíme.

Ano, násilně myšlenku na přijmutí mateřství nelze vnutit. A nikdy bych se o to ani nepokoušela.